Státy, které jsou jako největší producenti ropy sdružené v organizaci OPEC, vyhlásily záměr omezit produkci ropy. Na konci letošního listopadu by mělo dojít ve Vídni k podepsání dohody. To je patrně důvodem současného poklesu ceny ropy Brent, která poprvé od začátku října, kdy byl tento záměr zveřejněn, poklesla pod 50 USD za barel.
Ovšem tato plánovaná dohoda dostala v posledních dnech povážlivé trhliny tím, že se proti ní postavil Irák, který je druhým největším producentem ropy v rámci kartelu. Irácká vláda vyhlásila, že se nejen nechce podílet na omezení produkce ropy, ale dokonce plánuje její navýšení. Registr dlužníků. Nutnost zvýšení produkce ropy zdůvodňuje potřebou finančních prostředků, které musí vynakládat na boj proti tzv. Islámskému státu.
Irák ovšem není sám
Postoj Iráku a jeho požadavek na výjimku z dohody o omezení těžby ropy může vést k větším požadavkům na omezení těžby ze strany ostatních producentů, zvláště když není Irák se svým požadavkem sám. Je třeba si uvědomit a připomenout, že již v listopadu r. 2014 odmítla Saudská Arábie být jedinou zemí, která by tváří tvář nepříznivé tržní situaci snižovala produkci. Sice by tím tehdy mohla podpořit cenu ropy, ale pozvolna by se připravovala o svůj významný podíl na trhu s ropou. Skutečnost, že tato politika není pro Saúdy z dlouhodobějšího pohledu úplně optimální, ukazuje jejich podobná zkušenost z 80. let 20. století. Hlavním vítězem dohody o omezení těžby by tak nakonec mohly být producenti „břidlicové ropy“ v USA, kteří navzdory původním očekáváním úspěšně přežili. Ačkoliv pokles produkce ropy v USA dosáhne oproti vrcholu z dubna 2015 asi 1 milión barelů denně, tak se těžba již pomalu stabilizuje. Podle posledních dat amerického ministerstva energetiky by konkrétně v oblastech těžby ropy z břidlic k tomu mohlo dojít již na začátku roku 2017.
V porovnání s tímto trendem devizové rezervy Saúdské Arábie poklesly od léta 2014 asi o čtvrtinu. Saúdy to však nemusí mrzet, neboť jejich devizové rezervy výrazně narostly v dobách relativně vysokých cen ropy a navíc si nedávno snadno půjčili 17,5 miliardy dolarů. Jistým paradoxem zůstává, že politika ponechání cen ropy na pospas tržním silám možná nejvíce poškodí samotné Saúdy než ty, na které byla tato politika primárně zaměřena.